Na Exchange Wire vyšel moc pěkný rozhovor s Jagem Duggalem z Quantcastu. Velmi jej doporučuji k přečtení.
Pár myšlenek pro netrpělivé v mém volném překladu:
Atribuční model posledního doteku (last touch) má obrovskou výhodu jednoduchosti, ale ve světě RTB je nebezpečně zjednodušující. Vede k nadužívání retargetingu. Všichni máme zkušenost s tím, že se po návštěvě eshopu zobrazí více než 20 reklam na tento eshop během dalších 5 až 10 minut! Mnoho z těchto reklam budou levná umístění, často mimo zorné pole uživatele. Jde spíše o snahu očůrat (gaming) atribuční systém než o zaměření se na získávání skutečných (nových) zákazníků.
A dále:
Inzerenti a agentury by si měli položit jednoduchou otázku: je atribuční model, který právě používám, náchylný k tomu, aby se dal očůrat? Vede k používání snadné taktiky retargetingu oproti tvrdé práci vyhledávání (prospecting) – skutečnému nalézání nových zákazníků?
Jinými slovy: dokud budeme metriku last click (či last touch, jímž může být i shlédnutí reklamy), která docela dobře funguje v searchi, používat na vyhodnocování displejové reklamy, budeme masivně investovat do retargetingu, který nám ale moc nepomůže najít nové zákazníky, na úkor reklamy, která vzbudí poptávku a posílí značku. Což by měl být hlavní smysl displejové reklamy.
(Jen pro jasnost: neříkám, že je retargeting k ničemu, má své místo v „dotahování“ konverzí, ale z definice nedokáže přivést ani jediného nového zákazníka.)
Proto si u každé kampaně klaďme s Jagem otázku: povedou zvolená KPIs k aktivitám, které skutečně přivádějí zákazníky, nebo k aktivitám, kterými očůráme systém?